Hlídání prcka, aneb nejlepší antikoncepce....

Lucinka nám dohodla na víkend hlídání tříleté setřenice. No nebyl jsem z toho z počátku šťastnej, přiznávám. Malou Míšu mám moc rád, o tom žádná. Ale tušil jsem že si moc neodpočinu...
 

Míšu jsme si převzali v sobotu okolo desáté. Žádný pláč při odchodu rodičů se proti mému očekávání nekonal. Míša v rychlosti zmapovala terén a jako hračku číslo jedna si vybrala Vikouše s Moboušem. Psina :o), asi teda ne moc pro hafáky ale pro nás rozhodně. Ikdyž psům se muselo minimálně líbit jak k ní mají blízko. Protesty z jejich strany přišly až ve chvíly kdy se na nich Míša rozhodla jezdit.

Potřebovali jsme nějaký plán, jak neznámou situaci zvládnout.. Napadla nás nedávno zahájená Matějská pouť. Počasí nebylo úplně proti a tak jsme ještě před obědem vyrazili směr Praha.

Cesta s byla bez obtíží. Sledovali jsme letadla, vláčky a tak podobně důležité věci

Na výstavišti jsem se nestačil divit jak se matějská změnila... Možná je to jen tím že jako malej jsem to vnímal jinak. No nevím...

Každopádně mi výstaviště vždycky přišlo jako nekonečný park plný zábavy... Teď to vidím jako malej plácek plnej světskejch . A to je síla. Jak Vás vidí s malým dítětem foukaj na vás bublinky s bublifuků se slovy "kupte mu balónek, nebo bublifuk, nechceš tohle prcku?" No a dítě samozřejmě nesdílí váš názor a rozhodně není na vaší straně barikády... Zvlášní situace. Míši pusa se zkroutila asi takto, oproti tomu moje takto .

 

No nic, šel jsem na to psychologicky. Dotáhneme ji až dozadu k horské dráze, a courat se pak budeme směrem k východu. Bude pak lehčí ukončit naše působení na pouti. A tak jsem ji čapnul za ruku a táhnul jsem jí davem vztahujícím na nás ruce s různejma nesmyslama za nekřesťanský peníze.

Sláva dosáhli jsme bezpečně samého konce parku. Zvolnili jsme tempo a začali se věnovat atrakcím. Konečně začala trošku zábava :o) První na co jsme narazili byl takovej ten vláček, co jenom jezdí po takovém oválu. Míša seděla v mašince :o) Měl jsem z toho normálně radost za ní, páč jako malej jsem taky chtěl sedět v mašince :oD Zpozoroval jsem zajmavou věc. Zatímco ostatní děti volantama před sebou nesmyslně kroutili ze strany na stranu, Míša celou dobu pečlivě sledovala cestu a kroutila volantem přesně podle toho jak vláček zatáčel.

 

Následovali bourací autíčka, což jsem teda absolvoval i já. Samozřejmě jsem radši kontrolu nad autíčkem zezačátku udržoval sám, ale pak jsem si vzpoměl jak inteligentě s volantem zacházela Míša ve vláčku a schválně jsem jí to nachvilku nechal. No a fakt jí to šlo precizně.

 

Další byla lochneska, takovej ten kolotoč co se tam kutálí míče a vy je házíte do košů uprostřed. Když trefíte máte jízdu zdarma. Samozřejmě o to nám vůbec nešlo, a i bez trefených košů byla Míša spokojená.

 

Obzvlášť zábavné bylo procházet okolo strašidelného domu. Ptal jsem se: "bojíš se?" "NE!" "půjdem dovnitř?" "NE!" Strašně jí fascinoval mluvící a hýbající se strom před atrakcí.

 

Pak ještě následovala jízda na poníkovi, takovej dům plnej prolejzaček a klasicky řetízkáč.