Moje první pokusy byli s foťákem Praktica MTL5, který jsem tátovi zkonfiskoval, když dostal ke kulatinám tehdy super stroj od Minolty X-300.
Bohužel žádné fotky z tohoto foťáku se mi snad ani nedochovaly. Nicméně to byli stejně dost tragické pokusy naprostého začátečníka, takže žádná škoda. Foťák to měl nakonec celkem rychle za sebou, a to když mi stan na jedněch prázdninách s kamarádama v kempu na orlíku vyplavila průtrž mračen. Chudák se vykoupal, a od té doby začal zlobil.
Delší dobu jsem pak nic nefotil. Trochu mě taky odradili první nezdary. Mimo to že jsem to srabácky vzdal to ale, nutno dodat, bylo také proto, že jsem neměl čím fotit.
Po delší odmlce táta pořídil digitál, a já opět mohl "dědit". Tentokrát výše zmiňovanou Minoltu X300. Paráda.. Liboval jsem si, že se nemusím jako u praktiky už soustředit v hledáčku na kmitající "klacek" expozimetru. Údaje poloautomatika ukazovala digitálně v číslech.
Velice rychle jsem odhalil že krom trochu umu a spolehlivého přístroje je třeba také pořizovat kvalitní film. Z levných pásků z drogerií nakonec vyjdou fotky takové vyblité, u černobílých filmů pak šedivé.
Z období focení tímto aparátem mám nějaké fotky.. Jsou z dovolené ve Varšavě z roku 2005. Na ukázku Varšavská tramvaj. Údaje o fotkách jsem si ale nepoznamenával a už si je nepamatuji. Fotil jsem na film Kodak Black&white profesional.
Fotky to nejsou asi nijak uchvacující, nicméně mě se líbí, asi i proto, že jsou to vůbec jedny z prvních fotek které vyšly tak jak jsem si představoval.
Co jsem se vrátil z téhle dovolené, začal jsem toužit po vlatním foťáku. Ač už touto dobou trh zahlcovali digitální aparáty, cenově dostupné už téměř každému, já tvrdohlavě hledal kinofilmovou zrcadlovku. A našel jsem. V bazaru Foto Škoda v centru Prahy jsem koupil opět Minoltu, nyní dynax 404si, v super stavu se standartně dodávaným objektivem 80-300mm.
Opět malá ukázka nascanovaných fotografií. Jediné co si pamatuji, že to je foceno ze stativu :
Po čase mi nastalo hluché období. Fotky se mi moc nedařili, kompozice byli na prd. Začínalo mě vadit že z třicetišesti fotek bylo použitelných jen pár. A i za ty nepovedené člověk musí platit. Z toho důvodu jsem začal méně fotit. Každou scenérii jsem si x-krát naměřoval, a někdy spoušť ani nezmáčknul. Je to tak.... netrvalo dlouho a začal jsem pokukovat po digitálu... Rozhodující pro mě byla cena. Samozřejmě že bych nejraději zrcadlovku. Finančně jsem ale dosahoval jen na tzv bridge - ultrazoom.
Po dlouhých úvahách jsem nakonec vybral Fujifilm finepix s5800. Poměr kvalita cena mi přišel slušný. Vlastnostma mi v globálu vyhovoval. Bez pochyby mi samosebou chyběly výměnné objektivy, vadil mi jednooký hledáček v digitálu atd... zkrátka přesně vlastnosti zrcadlovky. I přesto to byl aparát super a s fotkama jsem byl spokojený.
Netrvalo to ale dlouho, a bridge mi přestal stačit. Zatoužil jsem po digitální zrcadlovce. Tentokrát už to ale chtělo větší rozvahu. Jakou značku. Koupí těla to totiž nekončí, nabaluje se pak na to další a další příslušenství. Vybíral jsem mezi Canonem D1000 a Sony a200.
Dnes musím říct že "bohužel" Sonka to vyhrála..... Bohužel proto, že příslušenství na Sony zdaleka není tolik jako na Canon a cenově je výrazně dražší...