Řevničov - pramen Merkovka
20.10.2008 10:43
Výlety bez plánů bývají dle mých zkušeností ty nejhezčí. I tento výlet byl takový. Jedno podzimní sobotní odpoledne, prozářené sluncem, které už sice nehřeje, ale zato překrásně do žluta a oranžova odívá přírodu, jsme se spontálně rozhodli po obědě vyrazit do lesa.
Rozbalil jsem mapu, a zabodnul prst. Řevničov.... No pravdou je že to zase taková náhoda nebyla. Před týdnem jsem jel s bráchou vlakem do železničního muzea v Lužný u Rakovníka na slavnostní uzavření muzejní sezóny. Od Řevničova je to jen kousek. Přírodní scenérie míhající se za oknem motoráčku mě nadchly. Říkal jsem si že sem někdy zajedeme, že i psovi se to tu bude líbit :o)
Vyrazili jsem z Kladna až po obědě asi ve dvě hodiny. Původně jsem chtěl jet vlakem, ale jsem nějakej zhejčanej nebo co... Asi jsem nechtěl být vázanej na prořídlý nedělní jízdní řád nebo co... (tím se utěšuju, že jěště určitě nejsem tak rozmazlenej. ikdyž to už vlastně rozmazlenost je)
Auto jsme nechali na nádraží v Řevničově a vydali se po zelený. Neměl jsem vytyčený žádný cíl, jen jsme chtěli jednoduše na čerstvý vzduch a psovi protáhnout kostru.
Na začátku jsme trošku zakufrovali ale úspěšně jsme pak správnou cestu našli. Až na rozcestí jménem "Kluk" vede cesta smíšeným lesem (převážně jehličnany, ale monokutura to zkrátka není) , všude jsou lesní traviny a sametové mechy.
Od Kluka jsme pokračovali po červené k Merkovce. Protože jsme šli na blint, lámali jsme si celou cestu hlavu co to ta Mekrovka je. Na každým druhým stromu byla cedule s šipkou, kudy na toto místo. Prošli jsme přes první perfektní železniční esíčko, kde slyšíte jeden a ten samý vlak ze všech stran, a dali si čaj na turistickém odpočívadle, v podobě popadaných kmenů.
Psisku se odpočívat ani trochu nechtělo.... Vůbec nepochopil že kmeny jsou na opočinek...
Po druhém esíčku následovala tajemná Merkovka. Což je:
No vida, a to jsme šli jen tak bez cíle :o)
Nějak jsem to ale neodhadnul... Pomalu se začalo stmívat a k autu nám ještě chybělo asi 6 kilometrů.. Vyrazili jsme svižným krokem ku Řevničovu. Ještě chvilku po červené a pak po modré. Vůbec nám to neutíkalo, začala padat tma... Normálně (se teda musím pochlubit) mám celkem dobrý orientační smysl a vím kterým směrem při nejhorším jít. Ale tentokrát jsem absolutně vyhořel. V jeden moment jsem si i myslel že je to nějaká sranda, když značka chvilkama končila například ve křoví a nebo u plotu nějaké obory.. Navíc se cesta točila neuvěřitelným způsobem a tak jsem byl se svým orientačním smyslem zachvilku v oněch místech. V kombinaci s blížícím se večerem to teda rozhodně moc k smíchu nebylo. Před Luckou jsem nechtěl moc zmatkovat, ale jinak jsem byl podělanej :o) Nicméně to asi poznala páč poznamenala že za chvilku začne být hysterická..
Všechno ale dobře dopadlo. Výlet byl super, délka cca 12 km, a případným zájemcům doporučuji vyrazit dřív :o)
